Zlatá klec a hrnečku vař!
Novodobou pohádku o zlaté kleci zná každý zaměstnanec větší firmy. Pamatujeme si také na tu pohádku Hrnečku vař?
Budujeme svá postavení a kariéry s cílem sebeuplatnění, prosazení se a také vydělání peněz. Na začátku té kariéry to je také jeden z hlavních smyslů života. Nemáme strach ze změny, uděláme pár přestupů mezi firmami, abychom svou kariéru trošku popohnali. Cítíme se skvěle, kariéra se slibně rozbíhá, možnosti jsou neomezené a svět nám leží u nohou. Postupem času zjišťujeme, jak to ve firmách chodí. Máme větší zodpovědnost, vyšší postavení a také vyšší plat. S trochou symboliky by se dalo říct, že jsme se naučili magickou formuli – Hrnečku vař! S vyšším platem se nám také otevírají nové a nové možnosti, co všechno si můžeme dovolit. Zároveň se ale začínají objevovat první známky obav, co by se stalo, kdybychom o to vydobyté postavení a plat přišli. Jak uživíme všechny ty nezbytné věci a potřeby, na které jsme si my i naše rodiny zvykli? A tak začneme své pozice zajišťovat. Tím se dvířka klece pozvolna zavírají. Začneme dělat kompromisy, smysl se vytrácí, jen aby každý měsíc přišel další příděl kaše. To nám dává jistotu, na tom stavíme sebeúctu.
Najednou zjistíme, že už je kompromisů příliš a že nové a další úkoly nepřinášejí uspokojení. Jenomže tušíme, že jinde to nebude lepší. Naopak, budeme muset znovu pozici vydobývat. V některých případech se objeví další strašák. Zjištění, že ani neumíme nic jiného, než opečovávat svou zlatou klec. Mimo ni nemáme co nabídnout. Jsme v kleci, díváme se na zámek, který je zevnitř, v ruce držíme klíče a nechceme si vzpomenout na další magickou formuli – hrnečku dost!
A co teď s tím? Je cesta z klece ta jediná varianta? Dá se i v pomyslné kleci najít smysl života a radost z něj? Je výroba a hromadění pomyslné kaše a setrvávání v oné zlaté kleci jediným smyslem života? Víme, že není. Co je ale tím pravým smyslem často nevíme, nebo nechceme vědět. Klíče schováme a děláme, že ani žádné nejsou. Až nám ta kaše jednou přeteče přes hlavu.
Vystoupení z klece není cesta pro každého. I v pomyslné zlaté kleci se dá říct hrnečku dost! Je jen otázkou, zda máme odvahu a vlastně i schopnost klást si ty pravé otázky a zda chceme nacházet pravdivé odpovědi. Někdy toho člověk sám není schopen. A není na tom nic špatného ani slabého. Naopak. Přiznat si to a najít odvahu říct si o pomoc, může znamenat ten první odvážný krok po několika letech poutě beze smyslu.