Skolióza – co s ní zmůže fyzioterapie?
Skoliózu máme často zařazenou jako dětskou problematiku. Tato změna fyziologického tvaru páteře se sice nejčastěji objeví v období růstu, kdy se také dá nejlépe ovlivnit, ale její nositel ji už bude mít celoživotně (a je také možné s ní celoživotně pracovat).
Jako skolióza je označována deformita páteře ve třech rovinách: do boku (při pohledu zezadu není páteř rovná jako přímka, ale vytváří oblouky na pravou nebo levou stranu), dále jsou obratle vůči sobě pootočené a i jednotlivá obratlová těla mají pozměněný tvar. Jde o deformitu „strukturální“, tedy objektivně danou změněným tvarem a postavením kostí a kloubů. To ji odlišuje od tzv. skoliotického držení páteře, které vzniká například v reakci na nějaké bolestivé dráždění, kdy se tělo snaží této bolesti různým způsobem „uhnout“. Pokud je však toto držení dlouhodobé, může se následně odrazit i na struktuře lidského těla.
Přestože reálný důvod vzniku skoliózy nám ve většině případů není známý (označuje se pak jako tzv. idiopatická), víme o některých rizikových faktorech. Při těch je pravděpodobnost, že výsledná křivka, která se vytváří v období růstu mladého člověka, bude závažnější. Patří mezi ně například hypermobilita (snížená kvalita vaziva způsobující nefyziologické zvýšení rozsahů pohybu), věk (pokud se objeví v dřívějším věku, je větší riziko jejího rozvoje), ženské pohlaví, výskyt stejné diagnózy v rodině a vliv má i kvalita řízení pohybu mozkem (konkrétně jednou jeho z částí mozečkem).
Podle závažnosti skoliózy páteře volíme různé terapeutické přístupy. Základem je vždy cvičení, a to zejména v dětském věku, kdy je naprosto nepostradatelné, protože tvar a postavení kostí teprve uzrává. V období růstu tedy máme šanci ovlivnit míru zakřivení, které si jedinec ponese do dospělosti. Při větších stupních skoliózy (prokázaných rentgenovým vyšetřením) je nezbytné nasazení korzetu, který pomáhá páteř formovat tím, že stlačuje určitá místa na těle, zatímco jiným umožňuje se rozvinout. Režim jeho nošení (noční nebo noční + denní dohromady) určuje specialista v ortotice. I zde ovšem platí, že musí být nezbytně doplněno cvičením. Křivka páteře může být v korzetu krásně srovnaná, ale jakmile ho sundáme, musí být tělo aktivně drženo svaly (které ovšem pod korzetem v důsledku toho, že nejsou využívány, slábnou).
Dosud byla řeč o struktuře. Tu ale nemůžeme vnímat odděleně od funkce našeho těla, která na rentgenu viditelná není, ale okem terapeuta ano. Jde o to, jakým způsobem a v jaké koordinaci se zapojují jednotlivé svaly a části těla. Při skolióze jsou vstupní podmínky pro toto fungování pozměněné. Asymetrie těla mění jeho biomechaniku a může tak docházet k přetěžování, které se, je-li chronické, opět projeví i na struktuře – tedy na stavu svalových úponů, kostí a kloubů. Tato porucha funkce, tedy její asymetrie opět prohlubuje nepříznivý stav skoliózy a může ji i zvětšovat. A také právě přetížení měkkých tkání způsobují bolest, ne samotná skolióza. A to je to pole, kde dobře zacílená fyzioterapie může velmi pomáhat.