Jungiánský filmový klub – Dvojí život Veroniky

Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco “polská” Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, “francouzská” Veronika volí zdánlivě “příjemnější” životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází – jakoby v podvědomí poučena jejím údělem – životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.

Režisér Krzysztof Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová.*

Možná jungiánská témata, která film může navodit:

Jak je to s archetypem Puelly Aeterny – věčné dívky? Co musí dívka obětovat, co v ní musí „zemřít“, aby se mohla stát ženou? Jaká vnitřní proměna její mužské části – Anima – je potřeba, aby se mohla vztahovat ke světu takovému, jaký je?

Na pozadí silného snímku Dvojí život Veroniky se opět budeme do hloubky věnovat nejen výše uvedeným tématům, ale tématům všem, která v nás film vyvolává a vyvolá. Film originálním způsobem analyzuje vnitřní svět člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích.

Cílem filmového klubu je vytvořit prostor setkávání:

nejen setkávání klasických filmových děl s myšlením založeným na konceptech analytické psychologie, ale i setkávání lidí, kteří se budou společně snažit přemýšlet a diskutovat o otázkách, která v tomto prostoru vzniknou a zároveň se budou točit kolem tématu lidské psýché.

Když vstupujeme do filmu, noříme se do imaginace. Dobrý film se podobá snu. Má však tu velkou výhodu, že není prchavý, a my se můžeme vracet k obrazům, které nás zasáhly, můžeme je sdílet, dokonce spoluprožívat tak jako žádný vlastní sen. Navíc, jak napsala Marie-Louise von Franz, příběh zprostředkovává životní model, který povzbuzuje, oživuje a nevědomě upomíná na všechny pozitivní životní možnosti. Setkání tedy také mohou mít individuační potenciál pro všechny zúčastněné.

Každé setkání bude sestávat z krátkého úvodu, po kterém bude následovat film. Po filmu a krátké pauze na jeho strávení se sejdeme k diskusi nad filmem, která bude uvedena krátkou přednáškou, v níž půjde o propojení filmu s nějakým základním pojmem jungiánské psychologie nebo o obohacení zážitku z filmu o pohledy či interpretace vedené právě z perspektivy analytické psychologie.

Úvodní témata jsou vybrána tak, abychom se dotkli základních jungiánských konceptů. Další témata mohou být také aktivně vytvářena během diskusí nad filmy.

Filmový klub vede Mgr. Michal Pacvoň, PhD.

Michal je jungiánsky orientovaný psychoterapeut, který působí v psychoterapeutickém centru Lávka a ve vlastní praxi v Emauzích. Vystudoval filosofii, od roku 2006 je ve výcviku u ČSAP (Česká společnost pro analytickou psychologii) a od roku 2009 u IAAP (International Association for Analytical Psychology). Od roku 2009 je Michal také ve výcviku v katatymně imaginativní psychoterapii (KIP). V roce 2013 obhájil doktorskou práci na téma vztahu lidské psyché a techniky.

Cena: 350,- Kč

16. 11. 2021 v 19.00 hodin

*čerpáno z ČSFD

V tomto kontextu si také dovolujeme znovu pozvat na konferenci Pohádka – a na počátku byla touha, která se uskuteční již v sobotu 23.10. v 9.00 hodin.