Psychosomatický model rodiny jako sociální dělohy
Přední čeští odborníci na psychosomatiku, dvojice Trapková a Chvála, zavedli model rodinného systému jako sociální dělohy. Pojďme si vysvětlit, co to znamená a jaké aspekty z tohoto modelu vyplývají pro vznik a fixaci určitých druhů onemocnění v průběhu vývoje rodiny a jejích jednotlivých členů.
Jak již název napovídá, jsou ve vývoji dítěte v rodině od narození po „opuštění hnízda“, spatřovány paralely s vývojem intrauterinním – v děloze matky.
Stejně jako porodníci rozlišují tři doby porodní s odlišnými riziky a energetickými nároky na matku i plod, také psychologové popisují tři vývojová období, která se od sebe výrazně liší svými vývojovými úkoly.
První trimestr těhotenství jako analogie vývojového období od narození do 6 let
V prvním trimestru se odehrávají bouřlivé změny jak v mateřském těle, tak hlavně ve vývoji zárodku. První tři měsíce těhotenství jsou nejvíce rizikové pro vznik vrozených vývojových vad a je zde nejvyšší riziko potratu. Jsou započaty a dokončeny základy všech orgánů, oběhový systém se zcela propojuje s oběhem mateřským. Vše, co zárodek potřebuje ke svému životu a růstu si bere z organismu matky – v určitých situacích i na její úkor.
Podobné principy můžeme vysledovat i ve vývoji v rodině do cca 6ti let věku dítěte, kdy dochází k rychlému psycho-sociálnímu učení. Z absolutní závislosti na rodičích se z něj stává školák, který umí udržet pozornost, na určitou dobu se odloučit od rodičů. Na rodinu však toto období klade nejvyšší nároky a je pro zdravý vývoj nejvíce rizikové – stejně jako první trimestr těhotenství. Pokud se něco významně pokazí, má to dalekosáhlé následky. Přestože vývojové psychologické teorie se opírají hlavně o vztah dítě-matka, do rodinného systému je třeba zařadit i otce, neboť on by měl dodávat matce potřebný komfort a jistotu pro její mateřskou úlohu. Psychická pohoda matky ve spokojeném partnerském vztahu pak může být sytícím „orgánem“ pro vyvíjející se dítě.
Je známo, že v prvním období života po porodu jsou organismy matky a dítěte spolu natolik propojené, že jejich prožívání včetně tělesných projevů jsou neoddělitelné a reagují současně. Není tedy od věci, zaměřit se při terapii primárně na matku (i když je symptomy postiženo dítě) ať už se jedná o fyzické či psychické projevy nebo poruchy chování. Obvyklé zdravotní potíže dětského věku této kategorie jsou kožní ekzémy, dýchací či trávicí obtíže, které lze dávat do souvislosti s psychickým stavem matky, jejím neklidem, nesebedůvěrou a nejistotou ve své mateřské roli, vztahovými potížemi.
Druhý trimestr těhotenství jako analogie období od 6 do 12 let
Druhý trimestr těhotenství bývá klidné období, co se týče rizik. Všechny orgány jsou vytvořené, pouze se zvětšují, stejně jako celá děloha a množství plodové vody. Vyvíjející se plod má dostatek místa a živin.
V psycho-sociálním vývoji dítěte také dochází k určitému období klidu. Sociální interakce se zmnožují, prostor, ve kterém se dítě samostatně pohybuje, roste, znalosti a dovednosti se zvyšují. Stejně jako plod v děloze by ve vnějším světě nepřežil, je i dítě ve věku 6-12let plně závislé na fungování rodiny.
Třetí trimestr jako analogie období od 12 let do plnoletosti
V těhotenství je toto období charakterizováno přípravami na porod a opuštění dělohy. Plod nabírá na váze, dozrává plicní tkáň. Zmenšuje se ale místo v děloze, dítěti začíná být těsno, klesá i dodávka živin vinou částečných infarktů placenty. Zvyšuje se dráždivost dělohy díky zvýšení koncentrace receptorů na oxytocin.
Obdobné principy se rozbíhají v období puberty. Nedostatek prostoru dospívajícího dítěte, které se snaží vecpat do světa dospělých, přecitlivělost rodiny na samostatné projevy potomka. Konfliktů rodičů v napjaté atmosféře přibývá, projevují se šrámy manželství, alergie jednoho na druhého. Dochází tak k výpadkům komunikace, které by se daly přirovnat k infarktům dělohy. Na konci puberty by měli být všichni zúčastnění připraveni na separaci dítěte z rodiny – sociální porod.
Velmi zákeřným a těžce řešitelným problémem v tomto věkovém období jsou poruchy příjmu potravy u dívek pramenící z jejich „nechuti“ dospět a převzít na sebe ženskou roli ve společnosti. U chlapců může docházet k rozvoji obezity, náchylnosti k infekčním nemocem, kterými si zabezpečují svoji dětskou úlohu v matčině světě.
Zdroj: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Ludmila Trapková, Vladislav Chvála