První tři měsíce na světě, aneb ideální psychomotorický vývoj miminka – 2.díl
První týdny a měsíce života jsou klíčové z pohledu pohybového vývoje a dobrého nastartování motoriky. Zdá se to hodně brzy. Pohyb dítěte se totiž často řeší až po půl roce života, někdy až kolem 9. měsíce či roka. Ale to už je dost pozdě. Od té doby, co dítě opticky fixuje, je jeho motorem vývoje touha dostat se k viděnému předmětu. Pokud to nejde fyziologicky, vytváří si náhradní mechanizmy. Od 6. týdne života si tedy dítě může stavět svou motoriku na náhradních mechanizmech. Ty si fixuje a veškerou aktivitou posiluje. Ideální a nejlehčí je tedy vývoj podchytit ve chvíli, kdy ještě nejsou vytvořené a zafixované náhradní vzory.
Proto vás chceme provést pohybovým vývojem dítěte, a to po stránce kvality, abyste dle toho uměli odečíst pohyb vašeho dítěte. Nelze postihnout vše, a tak pokud máte jakékoli pochyby, nebojte se na nás obrátit, my vám rádi pomůžeme. A pokud vám začátek utekl, nedá se nic dělat a to nejlepší, co můžete udělat, je už dál nečekat.
Ve věku 6 týdnů:
Ve věku šesti týdnů již většina dětí v poloze na zádech navazuje oční kontakt. Dítě sledovaný objekt doslova „chytá očima“ a vyjadřuje tak svoji touhu jej uchopit, což ještě neumí. Tuto snahu můžeme sledovat v nastavení se do polohy „šermíře“, kdy otáčí hlavu na stranu podnětu a nastavuje ruku na podložce do pozice, jako by chtělo předmět uchopit, druhostranné končetiny naopak pokrčuje.
Na fotografii výše dítě sice šermíře dělá, ale neideálně. Proč? Ručička na straně pohledu není připravená pro úchop, je zavřená v pěst a otočená do vnitřní rotace (dlaní dolů), ramínka jsou vysunutá hodně nahoru, miminko prakticky nemá vidět krk. To znamená, že pracují nedostatečně hluboké břišní svaly, které by měly hrudník stahovat dolů. Právě v období 6 týdnů by tyto svaly měly být zapojené. Pokud nejsou, můžeme sledovat, že bříško dítěte je vyvalené do stran, spodní žebírka vystupují. I to můžeme vidět u dítěte na obrázku. U takového dítěte můžeme také zahlédnout tzv. diastázu, tedy rozestup břišních svalů. Poznáme ho tak, že když třeba dítě zvedá nožičky, či ho přitahujeme za ručičky, vyjede mu uprostřed bříška taková hranka. Oslabená práce bříška souvisí i s nedostatečnou prací bránice, proto takové dítě bude nadměrně ublinkávat, mít “prdíky” a časté bolesti bříška. I tyto obtíže lze velmi dobře vyřešit Vojtovou metodou. Pokud má dítě diastázu a špatně zapojené bříško v tomto období, bude dál na tomto stavět a vždy bude bříško pracovat hůře. Není to tak, že si ho naposiluje později, třeba lezením. Ve všech vyšších modelech ho bude mít nedostatečné tak, jak ho má už teď.
V poloze na bříšku by se mělo 6-ti týdenní dítě opírat o předloktí a zvedat hlavičku, nejde mu to však ještě zcela v ose a nevydrží to dlouho. Každopádně zadeček by se neměl zvedat nahoru a nožičky by měly být volně položené za tělem a již skoro natažené. Pokud opět má dítě špatně zapojenou tzv. přední muskulaturu krku, tedy ohybače krku a břišní svaly, bude mít převahu zádových svalů a na bříšku bude mít problém opřít se o ruce, zvednou hlavičku a hrudníček. Naopak při pokusu o zvednutí hlavičky se bude zvedat i zadeček. Takové dítě bude mít i později v poloze na bříšku problém o ruce se opřít a bude více tzv.plavat než hezky pást koníčky.
Dítě bychom měli na bříško otáčet relativně často. Prakticky vždy, když to jde, tedy, když není čerstvě napapané nebo spí. Lépe je dítě na bříško dávat bez plínky, zvlášť v případě látkových plínek. Ač jsou jistě v mnoha pohledech lepší, jejich nevýhodou je to, že jsou příliš velké a tak dítěti v poloze na bříšku zvednou pánev. Tím hůře ale může zapojit bříško a opřít se o ruce. Dítě se pak musí nadměrně prohnout v zádech, aby se mohlo zvednout. To si fixuje a pak takové dítě, když se postaví, tak má hodně vysunutý hrudník vpřed a vysazenou pánev. To se u chodícího dítěte ovšem špatně “rovná”. Stejně tak, pokud má dítě široké balení či třmínky kvůli kyčlím, tak není dobré, aby bylo s tím na bříšku. V těchto případech dejtě díte na bříško vždy, když ho přebalujete nebo koupete.
Ve věku 8 týdnů:
Pro toto období je typická tzv. fyziologická dystonie, kdy dítě třepe ručičkama a nožičkama, když vidí maminku, či nějakou lákavou hračku. Nemá totiž ještě motorickou schopnost sáhnout po hračce jednou rukou, a tak se ve snaze uchopit viděný objekt celé rozhýbe. Svou touhu sáhnout po předmětu vyjadřuje pohybem všech končetin i celým tělem a doprovází to živou mimikou. Rodiče jsou občas takovým neklidem znepokojeni a ptají se, zda je to normální. Ano, je to normální, jen by toto rozčílení nemělo dítě tak rozhodit, že se třeba přetočí na bok či bude v nějakém úklonu.
Pokud je dítě ponecháno v klidu a je dobře naladěné, začne se zabývat samo sebou a tím v poloze na zádech objeví svoje ruce, začne si před očima osahávat své konečky prstů, objeví souhru prsty+prsty.
V tomto věku by také dítě mělo přizvednout nožičky a ručičky a také už by mělo umět být zcela symetrické, tedy hlavička nepadá nikam do rotace nebo úklonu.
První tři měsíce na světě, aneb ideální psychomotorický vývoj miminka – 3.díl