Poznámky z naší účasti na 3. Klinicko-logopedickém sympoziu
Předposlední červnový víkend jsme se zúčastnily 3. Klinicko-logopedického sympozia na téma Vývojová dyspraxie. Nebudu zastírat, že pozvání aktivně se tohoto sympózia účastnit, tedy zhostit se přednášky a 4 workshopů, mě nesmírně potěšilo. Možná se ptáte, co má logopedie společného s fyzioterapií a dyspraxií? Je toho víc, než jsme si i my myslely a tímto pro nás bylo takové mezioborové setkání velmi přínosné. Řeč je totiž pohybový projev, je to vrcholná funkce jemné motoriky. Rozvoj jemné motoriky je zase z velké části závislý na rozvoji motoriky hrubé a už jsme tedy doma. Co ovšem i pro nás bylo nové, tak to poznání, jakou samozřejmostí je diagnóza dyspraxie pro logopedy či speciální pedagogy. Dyspraxie je porucha koordinace složitějších pohybů a porucha motorického učení. Trpí jí něco mezi 5 a 19 % dětí a často se vyskytuje dohromady s poruchami pozornosti, poruchami řeči a ostatními dys- poruchami. Jen bohužel dyspraxie je z nich nejméně známá. Je to paradox, pravě proto, že kvalita úrovně motorických funkcí ovlivňuje kvalitu těch vyšších (řeč, psaní, čtení, počítání). Proč se ale běžně řeší špička ledovce a ne to, co je základem? Asi proto, že je to skryto. A také to, že když je dítě nešika, tak to zas tak moc nikoho netrápí, ale to, že špatně mluví je palčivější problém. Ještě větší problém ale tyto děti a jejich rodiče mají. Děti velmi brzy po nástupu do školy přestávají stíhat a to nejen v tělocviku, ale i v některých předmětech. Přitom mohou být nadprůměrně inteligentní. Zbylý kolektiv začne takové dítě vylučovat. Takováto izolace a neustálá zkušenost se selháváním významně poškozuje sebevědomí dítěte a negativně ovlivňuje jeho budoucí směřování a hlavně motivaci. Problém mají ale také rodiče, kteří nechápou, proč jejich chytré dítě nezvládá některé jednoduché věci třeba v oblékání či nestíhá opisovat z tabule či udržet pozornost 45 minut.
Ale zpět na začátek. Co nás překvapilo je, jak se s dyspraktiky setkávají běžně logopedi, ale do ordinace fyzioterapeuta přímo s problémem dyspraxie nezavítá prakticky žádné dítě (vyjma specializovaných pracovišť typu rehabilitace ve FN Motol nebo jiná komplexní zařízení – ta se ovšem starají o děti vážněji postižené, ne ty co celkem fungují v běžném provozu, ale s problémy). Naše otázka tedy je, jak to že se touto problematikou prakticky vůbec nesetkávají studenti fyzioterapie a jak to, že takové děti nejsou posílány na fyzioterapii primárně s dyspraxií. Pokud už dyspraktické dítě na rehabilitaci zavítá, tak pro nějaký další navazující problém, třeba bolest hlavy či špatně se hojící poúrazový stav. Tyto děti je pak potřeba léčit cíleně, tedy problém s koordinací nebo třeba tělesným uvědoměním, ne pouze bolestivý segment, či jen klasicky protahovat a posilovat. Zlepšením vyšších funkcí mozku se dítě zlepší nejen v oblasti pohybové, ale třeba i řeči či s poruchami učení. Známá je třeba souvislost úrovně prostorové orientace a matematiky. Děti, které se hůře orientují v prostoru, a to i na svém těle, budou mít problém s matematikou.
Bereme tedy i část odpovědnosti na sebe a chceme přispět svou troškou do mlýna v rámci této systémové chyby. Především je potřeba šířit osvětu mezi rodiči a pedagogy, kteří jsou s dětmi nejvíce a mohou vysledovat nějaké nesrovnalosti. A další věc je ta, aby tyto děti měly dostupnou fyzioterapii a skupinová cvičení, která nebudou zaměřená na výkon, ale na objevování a zlepšování kvality koordinace a uvědomění si tělesného schématu. A k tomu napřeme své síly v následujících měsících a letech.
Dagmar Lisá
DYSPRAXIE – Diagnostika, léčba a cvičení pro děti v Be Balanced