NOŠENÍ DĚTÍ z pohledu psychologa
Nošení dětí v šátku či nosítku je u nás stále oblíbenější. A má to své důvody. Z psychologického hlediska je intenzivní tělesný kontakt pro miminko i maminku přirozený, podporuje budování jejich blízkého vztahu a správný vývoj dítěte.
Než ale budu psát o poznatcích psychologie, ráda bych uvedla svou osobní zkušenost. Sama jsem matkou dvou dětí a obě jsem nosila. Zvláště ve vztahu s mou prvorozenou dcerou to byla zásadní zkušenost. Už období těhotenství nebylo úplně poklidné a když přišla dcera na svět, vůbec se nám nedařilo napojit se na sebe. Úplně se nám nevedlo kojení, dcera dlouhé hodiny proplakala, nic nezabíralo, špatně spala a já jsem byla psychicky na dně. Pak jsem se odvážila uvázat jí do šátku a okamžitě se situace zlepšila. Dcera u mě byla klidná a spokojená, dobře spinkala, zlepšilo se kojení. Mně se také ulevilo, polevily pocity, že jsem jako matka úplně k ničemu, uklidnila jsem se a mohla jsem začít jemněji vnímat potřeby dcery i svoje. Neříkám, že bylo od té chvíle všechno ideální, ale jisté je, že nošení nám zachránilo vztah a oběma nám velmi prospělo.
Z psychologického pohledu tedy, jak jsem již zmínila, je nošení pro zdravý psychický fyzický i sociální vývoj dítěte velmi přínosné.
Když matka (otec nebo jiná pečující osoba) nosí dítě, je mnohem snadnější se na sebe navzájem díky tělesnému kontaktu naladit a pro matku je tak jednodušší vnímat potřeby děťátka. Oba tak mohou lépe číst své neverbální signály a lépe si rozumět. Jejich komunikace se vyvíjí uspokojivěji a přirozeněji.
Dítě, které je nošené může strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a dostává se mu většího množství podnětů, což vede k rychlejšímu vývoji kognitivních a sociálních schopností.
Navíc tím, že se dostává s matkou více do sociálních interakcí, může pozorovat její reakce, učit se a samo se tak stává komunikativnější. Je potvrzeno, že nošené děti mají větší schopnost navazovat kontakty s okolím.
Nošení má přínos i pro psychomotorický vývoj dítěte. Pohyb na matčině těle posiluje a procvičuje svalstvo miminka, zvláště pomáhá zpevňovat vnitřní stabilizační systém.
Co ale považuji za nejdůležitější přínos nošení je, že díky tělesnému kontaktu s matkou podporuje budování základní důvěry dítěte ve vztahy, v sebe i ve svět celkově.
Po narození miminko ještě není úplně připraveno na vnější svět a co nejbližší tělesný kontakt s matkou mu pomáhá zvládnout tento náročný přechod z chráněného intrauterinního prostředí. Nošení totiž pomáhá miminku cítit se podobně jako v děloze. Děťátko je pevně objímáno, v teple, slyší tlukot matčina srdce, cítí houpavé pohyby, je v bezpečí. A to mu velmi usnadňuje adaptaci na nové prostředí, která pro něj není snadná.
Pro vznik hlubokého pouta mezi matkou a dítětem je velmi důležité, aby proběhl kontakt tělo na tělo (tzv. bonding) ihned po porodu, nejdůležitějších je prvních pár hodin. Vazba vzniká již v prenatálním období, ale po narození se může plně rozvinout, některé ženy to prožívají doslova jako zamilování.
Toto pouto se může dále rozvíjet díky tomu, že matka je nablízku, poskytuje dítěti pocit bezpečí a uspokojuje jeho potřeby. V padesátých letech minulého století anglický vývojový psychoanalytik John Bowlby a americká psycholožka Mary Ainsworthová podnikli rozsáhlý výzkum vlivu oddělení dítěte od matky na jeho psychický vývoj.
Jejich poznatky jsou známy jako teorie citové vazby. Podle této teorie dochází ke vzniku dobré vazby (attachmentu) působením vrozeného nastavení dítěte a odpovídajících reakcí pečující osoby. Dítě svým křikem, pláčem, úsměvem a gesty vybízejícími k obejmutí vzbuzuje v rodiči pečující chování. A je důležité, aby byl dospělý nablízku, o dítě pečoval a poskytoval pocit ochrany a bezpečí.
Výzkum potvrdil, že, to jaký máme vztah s důležitou vztahovou osobou v ranném dětství, ovlivňuje náš kognitnví, psychomotorický a sociální vývoj, rozhoduje o míře naší odolnosti a psychické stabilitě. Ale především určuje, jak v dospělosti prožíváme naše vztahy, úroveň naší sebeúcty a základní důvěry.
Když se daří vytvořit bezpečnou vazbu, mateřská osoba a dítě jsou na sebe vyladěni a potřeby dítěte jsou naplňovány, mezi dospělým a dítětem vzniká tak důležitá důvěra. Dítě se může na dospělého spolehnout, cítí bezpečné a milované, má pocit, že je v pořádku, svět je bezpečné a přijímající místo. Dítě, které má důvěru ve svět se snadnějí vzdaluje od matky, prozkoumává okolí, nabývá nové zkušenosti a jednodušeji se osamostatňuje. Jistá bezpečná vazba zároveň pomáhá vzniknout sebeúctě. Umožňuje přistupovat k sobě, k ostatním i ke světu důvěrou, ve vztazích se odevzdávat, ale zároveň cítit zdravé hranice a prosadit se.
Občas se setkávám s názory, že nošením dítě rozmazlíme, že se na nás stane závislým. Ale z toho, co jsem zde uvedla je jasné, že opak je pravdou. Nošením v dítěti podporujeme základní důvěru a tím se stává více sebejisté a nezávislé.
Někdy bývá také diskutováno riziko poškození pohybového systému dítěte při nošení. Dle mého názoru ale naopak nošení psychomotorickému vývoji dítěte prospívá. Je ale důležité dbát na to, aby bylo uvázané ve vhodné poloze. Proto se raději poraďte s jinou zkušenou matkou, dětským lékařem nebo nejlépe s fyzioterapeutem.
Navázání hlubokého a uspokojujícího vztahu mezi dítětem a matkou je samozřejmě možné i bez nošení a zároveň nošení není zárukou tohoto vztahu. Podle mého názoru je důležité respektovat individuální nastavení maminky i miminka. Ne všem je nošení příjemné a tak je to v pořádku. Každý máme jiné potřeby a je dobré si vyhovět, nesrovnávat se a nebrat jako selhání, když se nám nedaří to, co očekáváme. Nošení je jednoduše možné brát jako dobrou příležitost k podpoře zdravého a blízkého vztahu mezi matkou a dítětem.