NEOBRATNOST ANEB DYSPRAXIE– jaké jsou příčiny a projevy
Dyspraxie, neboli porucha obratnosti, je porucha vykonávat koordinačně náročnější pohybové činnosti. Definice to není nijak přesná. Ona také samotná problematika dyspraxie zahrnuje velkou šíři poruch, proto ji nemůžeme přesněji definovat.
Co přesně dyspraxii způsobuje, není jasné. Pravděpodobně za to mohou různé vlivy. Vzhledem k tomu, že je těchto dětí více, jsou to pravděpodobně vlivy, které jsou v dnešní době nové. Velkou část dyspraktických dětí tvoří děti předčasně narozené. Zvyšuje se procento nedonošenců, které se podaří zachránit. Tyto děti jsou vcelku zdravé, jen jim nedokonale dozrála centrální nervová soustava, což se projeví později. Právě toto nedozrání může způsobit, že mozek neumí úplně dobře zpracovávat různé vjemy a správně a přesně je vyhodnocovat a adekvátně na ně reagovat. Dále to jsou u jinak zdravých a donošených dětí vlivy prostředí a vlivy v průběhu těhotenství. Ty zatím neumíme přesně pojmenovat. Pravděpodobnou další příčinou je ale naše pohybová chudost a tedy nedostatek podnětů působících na náš mozek, a to jak už v těhotenství, kdy se mozek bouřlivě vyvíjí, tak i po narození. Typickým příkladem je těhotná žena se sedavým zaměstnáním, která své dítě nestimuluje dostatečně pestrou pohybovou aktivitou a růzností poloh. Dále pak dítě ukládané do různých sedaček a lehátek, v kterých je sice velmi „hodné“, ovšem smyslově velmi ochuzené. Tato smyslová deprivace přetrvává a je zřejmá u starších dětí, které preferují hry na počítači než běhání venku.
Odchylka může být jen v určité oblasti smyslové nebo pohybové. V oblasti zraku se to může projevovat třeba tak, že dítě neumí odhadovat vzdálenost blížícího se předmětu. Dělá mu problém třeba chytit míč, protože neodhadne, jak rychle se pohybuje a kdy bude akorát tak daleko pro chycení. V oblasti sluchu to může být třeba to, že třeba neslyší, odkud vychází nějaký zvuk. Neví, odkud přijíždí auto nebo jak je daleko. Dále to jsou poruchy v oblasti vnímání vlastního těla. Schopnost uvědomit si, jak je velké, kde jsou hranice jeho těla. Kudy projde a kde narazí, jak je potřeba se vyhnout překážce, aby do ní nenarazilo nebo o ní nezakopnulo. Anebo to může být porucha v kožní citlivosti. Takovému dítěti může být nepříjemný jakýkoli kontakt, zvláště s nějakým hrubším povrchem. Nesnáší česání vlasů nebo čištění zubů.
Další skupinou jsou poruchy v oblasti pohybové složky. Dítě neumí zacílit pohyb. Třeba se chce natáhnout pro skleničku a místo toho ji vyleje, protože pohyb přestřelí. Neumí přizpůsobit sílu, takže třeba drží tužku příliš křečovitě a pero vždycky rozskřípe nebo ulomí hrot tužky. Nezvládá pohybovat se do rytmu, neumí sladit sluchový vjem s pohybovým apod.
Anebo je porucha napříč všemi funkcemi, zpravidla v některé více, v některé méně. To je potřeba odlišit podrobným vyšetřením. Jak je možné tyto odchylky vyšetřit si popíšeme v dalším článku.