Druhé tři měsíce na světě, aneb pokud není vytvořen dobrý základ, už se to začne projevovat, ale stále ještě není pozdě! – 1.díl
Jak jsme si popsali již v předchozích dílech našeho seriálu o ideálním psychomotorickém vývoji dítěte, mělo by mít dítě ve čtvrt roce z předchozího vývoje k dispozici pevný základ pro zapojení centra těla. Děje se tak díky rovnovážnému zapojení extenzorů (natahovačů) a flexorů (ohybačů) osového orgánu a nitrobřišnímu tlaku. Nitrobřišní tlak je zajišťován břišními svaly, pánevním dnem a bránicí. Dítě má tedy již plně napřímenou páteř, to znamená, že vleže na zádech je hezky symetrické, neuklání se, neprohýbá. Tento základ bude totiž i základem pro pohyb končetin. Pokud se základ vystaví nedostatečně, nebude ani dobré postavení v kloubech končetin. Ty se pak budou předčasně opotřebovávat. Takže už tady se rozhoduje, jestli dítě nebude mít třeba v brzké dospělosti problémy se zády či klouby. A že takové mladistvé vídáme. Někteří mají dokonce už v 15 letech diagnostikovaný výhřez ploténky či artrózu kolene. Proto je tak důležité vývoj sledovat.
Dítě postupně objevuje vlastní tělo, rozvíjí se u něj stereognozie, schopnost poznávat předměty dotykem bez účasti zraku, což vede k rozvoji dalších dovedností. Nedostatek v kterékoliv této klíčové oblasti se projeví v dalším vývoji, při lehčích poruchách ne nutně jako opoždění ve vývojových milnících, ale spíše v kvalitě prováděného pohyb. To může ve výsledku vyústit ve skoliózu nebo v lepším případě „jen“ ve vadné držení těla – ploché nohy, vbočená kolena, nadměrně kulatá či plochá záda, vyboulené bříško, odstáté lopatky, předsunuté držení hlavy – zdánlivé drobnosti, které mohou v dospělosti způsobovat řadu bolestivých obtíží zad a kloubů.
4. měsíc
Po dítěti v tomto věku nechceme nic jiného než hezky stabilní pozici na zádech a bříšku. Už by nemělo mít úlekové reakce jak dříve, kdy rozhazovalo ručičky. Nemělo by se rozhodně ani přetáčet. Někdy vidíme u dětí, které nemají úplně dobré napřímení páteře, že se hodně zaklání, až se přetáčí na bok, či naopak příliš přitahují nožičky a jsou tedy vyhrbené a opět přepadávají na bok. Nejedná se ale o otáčení, jedná se o nestabilitu. Na otáčení má dítě ještě plno času.
V poloze na zádech už dítě zkouší uchopit hračku, daří se mu to zatím pouze ze strany a hračku uchopuje z malíkové strany dlaně. Pokud mu nabídneme hračku na středu, vidíme zájem o hračku, s tím často spojené otevření pusinky a asociovaný úchop nohou, který poznáme zavřením prstíků na nohou, ale uchopit rukama ji zatím nezvládne.
Dítě ve čtyřech měsících již vyhledává zdroje zvuku zrakem, cíleně za nimi otáčí hlavu, později je sleduje i pouhýma očima. Umí měnit výšku hlasu, smát se, vyžaduje a potřebuje kontakt a pozornost, čile sleduje okolí, rozpozná obličej matky a utváří si k ní silný vztah. Dítě poznává své tělo, sahá si po těle v úrovni břicha. Často má nohy zvednuté nad podložku, nohy se dotýkají vnitřními hranami chodidel a palci.
4,5. měsíc
V tomto věku sílí u dítěte v poloze pasení koníčků zájem o hračku. V opoře o lokty si nakročí nohou na straně hračky, opře se o koleno a uvolněnou rukou si rychle sáhne po hračce a hned se zas vrací do stabilní polohy na obou loktech. Při podrobnějším sledování si můžeme všimnout, že dítě už začíná předmět uchopovat i z palcové strany ruky. Zatím umí uchopit hračku pouze na straně volné ruky, hračku na středu ještě uchopit neumí. Tento pohybový model je důležitým momentem, neboť dítě poprvé použije tzv. zkřížený vzor, páteř začíná rotovat až do oblasti přechodu hrudní a bederní páteře. Dítě je schopno izolovaného pohybu předloktí, manipuluje s hračkou oběma rukama ve střední rovině, otáčí u toho ruce dlaněmi nahoru a dolů, přendává si hračku z ruky do ruky, strká ji do pusy. I v tomto věku platí, že by dítě mělo umět všechny dovednosti na obě strany. Pokud byste zaregistrovali, že dítě preferuje oporu jen o jeden loket a trvá to déle jak dva týdny, je načase zbystřit pozornost a vyhledat pomoc lékaře či fyzioterapeuta. Velmi často ovšem vídáme to, že dítě se vůbec o loket neopře a nenakročí si, ale udělá letadlo a v této nestabilní poloze si rychle hrábne po hračce. Pokud toto dělá, znamená to, že jeho břišní svaly a opora o ruce jsou velmi nedostatečné. Může mít pak problém třeba s lezením.
V poloze na zádech si dítě začíná sahat pro hračku i přes střed, zkoumá ji, otáčí ji, přendává z ruky do ruky. Nohy jsou po celou dobu akce zdvihnuty nad podložkou, chodidla se umí dotýkat celou plochou, prsty jsou pokrčené. Rameno a pánev na straně uchopující ruky se zdvihají od podložky, což je vlastně začátkem budoucí otočky do polohy na břicho.