Mýty o fyzioterapii
Povědomí o tom, co je fyzioterapie se sice pomalu zlepšuje i s tím, jak se tento obor velmi dynamicky rozvíjí. Přesto se stále setkáváme s určitým nepochopením a domněnkami, co vlastně fyzioterapie je. A protože nás fyzioterapie baví a fascinuje, co vše dokáže, je nám líto, že se často považuje za masáž nebo pouhé zdravotní cvičení. A proto chceme tímto článkem pomoci zlepšit o fyzioterapii obecnou představu.
Fyzioterapie není wellness ale cílená léčba potíží
Fyzioterapie je cílená léčba obtíží. Není to služba, na kterou chodíte, abyste vypnuli a odpočinuli si. Fyzioterapie má vždy nějaký záměr, a tím je pomoci od aktuálního problému, odhalit jeho příčiny, nastartovat samoúzdravné mechanizmy a hlavně pomoci pacientovi/klientovi rozumět lépe svému tělu. Cílem fyzioterapie tedy je, aby si pacient/klient uměl od potíží pomoci sám…je to cíl trochu naivní a ne vždy se daří, to ale není problém fyzioterapie, ale spíše disciplíny a motivace.
Fyzioterapie není masáž
Ano, fyzioterapie používá i pasivní techniky zaměřené na měkké tkáně – svaly, vazy, fascie. Toto působení je vždy ale cílené a nikdy nestačí, aby bylo použity jen tyto techniky. Zacílením také není myšleno cílení na to místo největšího napětí, protože do něj někdy není radno rýpat vůbec a právě to je rozdíl mezi fyzioterapií a masáží.
Fyzioterapie není fitness ale velmi detailní a individuální práce s pohybem
Fyzioterapie není ani cvičení podobné třeba pilates nebo józe. Při fyzioterapii se cvičí, a jak! Ale cvičení je tak ušité na míru danému pacientovi/klientovi, aby ovlivňovalo přímo jeho problém. Když by podobně vypadající cvik dělal sám či ve skupině, nikdy by nedosáhl tak přesného nastavení, intenzity a účinku. Proto se nedá stejně efektivně cvičit podle obrázku či videa. Z fyzioterapie odcházejí lidé často zpocení, někdy i trochu namožení. Cvičení je někdy taková změna, že je z něj člověk lehce zmaten a často i má problém krátce poté své tělo koordinovat. Toto vyvedení z rovnováhy je ale krátkodobé a poté dochází k zlepšení koordinace.
Fyzioterapie není servis těla ale aktivní spolupráce pacienta a terapeuta
Fyzioterapeut není opravář, který tělo opraví, a to pak může fungovat opět stejným způsobem. I když někdy to tak probíhá. Do terapie a nápravy potíží by vždy měl být zavzat i pacient/klient, který se na léčbě podílí. Bez aktivního přístupu, tedy motivace ke změně, není možné dosáhnout dlouhodobých výsledků. Pokud je léčba pasivní, tedy funguje jako autoservis, je postupem času tento servis provádět častěji a častěji až postupně ani tento servis nevede k úlevě. V případě aktivní léčby je to přesně naopak, pacient potřebuje terapii méně a méně často. Na začátku třeba jednou za 2 týdny, pak jednou za měsíc, pak jednou za 3 měsíce a pak už třeba se několik let ani neobjeví, protože prostě nepotřebuje.
Fyzioterapie nemusí být příjemná
Fyzioterapie může být příjemná, ale může být také velmi nepříjemná až velmi bolestivá. Každý ale příjemnost a nepříjemnost vnímá jinak. Někdo pociťuje jakoukoli námahu či tlak za nepříjemný, někdo cítí intenzivní a bolestivé uvolňování stažené tkáně či blokády jako velmi příjemné, i když hodně bolí. Pokud chceme v těle udělat větší změnu a ovlivnit dlouhodobě stažené, vazivově přestavěné tkáně a jizvy, bez intenzivního působení, tedy i bolesti se neobejdeme. Velice záleží na technikách, které se používají. Některé jsou jemné třeba Feldenkraisovská funkční integrace, jiné jsou trochu tvrdší, třeba metoda fasciální manipulace. Každá metoda má své pole působení a bývá zpravidla nejefektivnější metody nakombinovat dle potřeb toho kterého pacienta/klienta.