Co je to Archetyp?
Pojem archetyp (z řec. arche-typos, první vzor, ražba) zavedl do psychologie švýcarský psychiatr, psycholog a psychoterapeut profesor Carl Gustav Jung.
Vzhledem k tomu, že se jedná o základní pilíř jeho celoživotního díla, neklade si tento článek za cíl postihnout téma archetypu do důsledku. Pisateli by k tomu chyběla velká porce intelektu a života…
Cílem je jednoduše popsat základní rysy pojmu Archetyp, protože se na něj odkazují další články a také je to jedna z oblastí, o kterou se opírá analyticko-psychologický přístup centra Be Complete.
Ve Slovníku analytické psychologie se dočteme, že “hypotéza o kolektivním nevědomí a archetypech byla jedním z důvodů roztržky mezi Jungem a Freudem. Dále byla také důvodem, proč byla analytická psychologie dlouho zavrhována jako mytologická a mystická. Od té doby však vyvinuly vědy jako biologie, etologie, evoluční psychologie, genetický výzkum, výzkum mozku a kognitivní psychologie tolik paralelních teorií s konceptem archetypů, že jej můžeme pokládat za dalekosáhle potvrzený. Archetypy dnes mohou být definovány jako geneticky zakotvené, evolučně získané univerzální pohotovostní a reakční systémy lidského organismu.”
Dle C.G.Junga se psychika člověka skládá z několika rovin. Velmi zjednodušeně je to vědomí, osobní nevědomí a kolektivní nevědomí. Čím hlouběji se dostáváme do svého nevědomí, setkáváme se napřed s našimi komplexy, které jsou stále ještě osobní povahy, neboť vznikly vydělením části vědomí do samostatných celků, které se ustanovily kolem archetypového jádra a které jsou odsunuty do nevědomí. Jdeme-li ještě hlouběji, dostáváme se k samotným archetypům. Tam už opouštíme hranice osobního nevědomí, protože archetypy jsou součástí tzv. kolektivního nevědomí a nikdy nebyly součástí osobního vědomí. Jsou to prastaré obrazy, které jsou stejné pro všechny lidi a které zároveň tvoří základní propojovací prvek lidské společnosti.
Právě Jung zasvětil velkou část svého života hledání a dokazování platnosti své teorie, kterou se snažil dokázat především pomocí mytologie, náboženských projevů a symbolů různých národů a společností, kde nalezl podobnosti nehledě na geografické vzdálenosti a vývojová stadia těch kterých kultur. Právě mytologie, pohádky a symboly jsou obrazy našich společných archetypů. Pravděpodobně se vyvinuly tak, že se určité životní situace, problémy a jejich vyústění staly natolik typickými, až se staly prazákladem naší psychiky. Ne nadarmo jsme potom fascinování právě pohádkami a mýty, které si v nejrůznějších obměnách předáváme z generace na generaci a které nevědomě aktivují naše archetypy uvnitř nás samotných, aby probudily k životu vůdčí energii našich životů, která nás zve k životnímu naplnění.
Archetyp, tím, že je přítomen pouze v nevědomí, nelze popsat pomocí vědomých nástrojů a lze jej pouze opsat pomocí symbolů či příběhů. Nejlépe jsou archetypy ztvárněny pomocí uměleckých děl, hudby, básní apod. S archetypem se lze setkat také ve snech. A právě sny a práce s nimi jako se symbolickým vyjádřením našeho nevědomí, jsou jedním ze základních prvků práce hlubinné psychoterapie. Hledání a identifikace našeho aktuálního žití s mytologií či pohádkami nám může pomoci osvětlit naši situaci a pochopit její východisko a nebýt tak v pasivním vleku událostí, ale naopak převzít aktivně a vědomě iniciativu nad vlastním životem, avšak v souladu s naší cestou.
Určité archetypy jsou typické a společné pro jednotlivá životní stadia, jiné mohou být vzácnější a nemusí se objevit u každého, nicméně přítomny v latentní podobě jsou v nás všech. Jedná se o možnost, nikoliv povinnost. Je-li tato možnost aktivována, má obrovskou sílu a moc, stejně jako instinkt, který přebírá vůdčí roli nad rozumovým zpracováním a rozhodováním, je-li aktivován. Je to stejná síla, která nutí ptáka putovat a která není vytvářená jím samým, nýbrž pochází z řady jeho předků*.
Základním archetypem pro muže je Anima a pro ženu Animus, jedná se o ženskou část v muži, jehož je jinak vůdčím principem právě princip mužský – logos a naopak mužskou část v ženě, Animus, která má zase vůdčí princip ženský – eros. Dále Jung popsal archetyp stínu, archetyp hrdiny, krále, mudrce, matky, dítěte, otce apod. Pro určité životní fáze je důležité a potřebné, aby se daný archetyp stal vůdčí silou našeho vědomého života.
Například v období chlapecké puberty do mladší dospělosti je potřeba aktivovat a prožít archetyp hrdiny, který nám mužům pomáhá oddělit se z mateřského komplexu, který je do určitého věku nutný a vyživující, ale nedojde-li ke včasné separaci, stává se svazující a nedovolující další vývoj. Archetyp hrdiny nám má pomoci jít cestou našeho vědomí a vydobýt si místo na slunci, projevit své ego. Následně ale musí hrdina zemřít sestupem do hlubiny, aby se mohl v obměněné a nové formě vrátit zpět do další fáze života, kdy již ego a jednostranné žití mužského principu není jediným cílem, ale ego naopak dává prostor ostatním složkám osobnosti, aby se projevily a obohatily ji. Jedná se o energii archetypu Animy, čímž se osobnost zjemňuje, zcitlivuje a stává se úplnější a moudřejší.
Vše by mělo vést ke sjednocení jednotlivých protikladných aspektů osobnosti – coniunctio oppositorum – které dává možnost plně projevit základní archetyp člověka, tedy jeho bytostné Já. Střed, svatý grál, samou podstatu tajemství života. Cesta objevování sebe sama, svých možností a svého životního naplnění – individuace – je potom samotný smysl života.
Přeskakovat jednotlivé fáze nebo na nich naopak lpět a neumět je opustit znamená, že našemu vývoji něco chybí. Stáváme se potom rigidními, neschopnými změny a dalšímu životnímu posunu, což se projevuje strádáním na některých, nebo všech složkách komplexního zdraví – bio-psycho-socio a spirituální pojetí zdraví jedince.
S mými klienty se právě na cestu individuace vypravujeme. Někteří klienti zůstali uváznuti v určité životní fázi, nebo některou přeskočili a bloudí potom v bludných kruzích stále se zdánlivě opakujících situací, kterým nerozumí, nevidí jejich význam, nechápou smysl jejich životů, nerozumí tomu, proč se stále cítí vyčerpaní, nenaplnění, smutní. Postupnými kroky odkrajujeme slupku po slupce důvody a příčiny jejich nenaplněných životů či potíží a hledáme cesty, jak energii života a jeho naplnění zase uvolnit ve smysluplný a naplňující proud.
_______________________________
*(C.G.Jung, Aspekty mužství, nakl. Portál, str.87.)