Psychický vývoj miminek a batolátek, co je a co není normální – díl II.
První tři měsíce jsou v péči o dítě nejnáročnější. To platí i v případě výskytu pláče u miminka. Častější pláč je způsobený celkovou nezralostí miminka, hlavně jeho mozku. Od třetího měsíce pláče většinou ubývá. Pláč je zpočátku jediným komunikačním prostředkem. Miminko jím reaguje na to, že má hlad, že je pomočené, že nemůže usnout, nebo na vnitřní diskomfort, který je spojen s osidlováním mikroflóry ve střevě a s odchodem větrů.
Často rozlišujeme různé druhy pláče, které nám napoví, co tím miminko nejspíš vyjadřuje. Kdy je možné označit pláč za nadměrný? Odborná literatura nabízí pro rozlišení nadměrného pláče tzv. pravidlo tří. Podle tohoto pravidla se o nadměrný pláč jedná, pokud během 24 hodin pláč ve svém součtu přesáhne 3 hodiny, a to nejméně tři dny v týdnu po dobu tří týdnů. Většina rodičů, kteří si vedou denní záznamy, zjistí, že jejich miminko do této kategorie nespadá. Nadměrný pláč se vyskytuje jen u 1,5 % dětí ve věku 3–4 měsíců.
Na rodiče častěji doléhá zejména dlouhotrvající pláč. Každý rodič také vnímá pláč miminka jinak, někdo jej akceptuje jako běžný v tomto kojeneckém období, jiný rodič vnímá pláč jako něco špatného a při každém zaplakání dítěte se stresuje. Při déle trvajícím stresu se u takového rodiče může rozvinout nadměrná únava a úzkost až deprese, což narušuje chování rodiče vůči dítěti. Rodič na dítě reaguje nepřiměřeně, a v důsledku může sám způsobit problémové chování dítěte. To platí nejen v souvislosti s pláčem, ale i při čemkoli jiném, na co rodič reaguje neadekvátně.
Autorkou článku je fyzioterapeutka Mgr. Michaela Zahrádka Köhlerová
