Pooperační jizva – skrytá příčina mnoha pohybových, trávicích a dalších obtíží
Jen málokdo z nás nemá na těle alespoň jednu jizvu…a jen málokdo z nás také ví, jestli je právě jeho jizva aktivní a co všechno může způsobit. Tento článek pojednává o tom, jak aktivní jizva vzniká, o potížích, které může způsobit, a o tom, jak lze takovou aktivní jizvu vyléčit.
Máte chronické bolesti zad – ať už hlavy, beder, kříže, nebo hrudní páteře? Zhoršují se Vaše obtíže při chůzi, delším stoji nebo při záklonu?
Trápí vás trávicí obtíže, zácpa, pocit plného břicha?
Zkoušíte cvičit, ale efekt není velký? Zkoušíte dýchat do břicha, ale jde to jen velmi ztěžka?
Prodělali jste kdykoli během života (ano, kdykoli, klidně před dvaceti lety) operaci břicha? Operovali vám žlučník, slepé střevo, nebo třeba žaludeční vředy?
Pokud alespoň na předposlední otázku můžete odpovědět “ano”, mohou mít vaše příznaky společného jmenovatele. Tímto jmenovatelem je tzv. aktivní jizva.
Pojďme se na jizvy v břiše podívat zblízka.
Jizva je výsledkem hojivých procesů. Tvoří ji vazivová tkáň, která prostupuje od povrchu až do takové hloubky, kam vedla původní řezná rána.
Není často až tak důležité, co vidíme na povrchu ( ikdyž podle zbarvení jizvy a prokrvení okolních tkání lze také mnohé usuzovat ) jde ale hlavně o to, co se skrývá v hlubších vrstvách.
Jizvy – zejména ty po laparoskopických operacích, jsou velmi drobné a pohledné. Nevýhodou může být sešití vrstev nikoli po částech, ale dohromady; nedokonalé sešití. Vrstvy pak snáze srostou a sníží se jejich posunlivost vůči sobě. Také zánět v ráně a dlouhé hojení je živnou půdou pro vznik aktivní jizvy.
Jak ale lze poznat, jestli je jizva “aktivní”?
Aktivní jizva má často vyšší teplotu a jinou barvu než okolní tkáně, je napjatá a tuhá. Měkké tkáně v okolí jsou vůči sobě méně posunlivé. Při tlaku do jizvy nebo okolí je možné cítit “palčivou” nebo “pichlavou” bolest ( tedy ne jen prostý tupý tlak jako v jiných místech břišní stěny ).
Na vaši jizvu můžete zkusit pomalu svrchu zatlačit prstem, nebo ( v případě jizvy dlouhé ) vzít jizvu prsty „jako do kleštiček“ a zkusit tlačit jednu polovinu na jednu stranu a druhou opačně. Stejně, jako byste chtěli z jizvy vytvořit písmeno „S“. Pokud jde s jizvou hýbat velmi ztuha a pokud cítíte pálivou nebo píchavou bolest, je možné, že je právě vaše jizva aktivní.
Jak ale může jizva souviset s bolestí zad nebo funkcí střev?
Souvislost můžeme najít jak funkční, tak často také strukturální nebo biomechanickou. K funkčnímu propojení dochází pomocí nervové soustavy, tzv. reflexně. Vezměme situaci, kdy břišní sval během své přirozené aktivity zatáhne za okraj jizvy. Nervy, kterými je jizva prorostlá, vyšlou velmi jemný signál s informací, že ve zmíněné tkáni něco není v pořádku. Jedná se o bolestivý podnět tak nízké intenzity, že jej lze vnímat jen podprahově. Nervy ale mimo naši vůli ihned vydají pokyn břišním svalům, aby přestaly pracovat a nechaly tak tkáň jizvy v klidu…
Tím se mění stereotyp zapojení břišních a následně i dalších svalů. Začínají se zapojovat nikoli podle toho, jak je to pro zdravý pohyb potřeba, ale podle toho, jak “diktuje” jizevnatá tkáň. Tento stav pak přirozeně vede k přetěžování různých struktur pohybového aparátu a bolesti.
Strukturální propojení zajišťuje fasciální tkáň. Fascie jsou různě silné a široké pruhy vaziva, jejichž provazce vedou po celém těle. Je to taková pružná a důmyslně propletená síť – fascie obalují naše svaly, orgány, vedou těsně pod kůží i v hloubce těla. Věděli jste například, že jeden takový vazivový pruh spojuje váš dvanáctník a bránici (jmenuje se Treitzův vaz)? Těsně za tímto vazem vede céva, která zásobuje značnou část trávicího traktu a která může být v ojedinělých případech tímto vazem stlačena…
Můžete si sami domyslet, co všechno se může nastat, pokud vzniknou srůsty v okolí Treitzova vazu. Nejen, že bránice (což je sval, který je důležitý pro aktivní a dobře fungující břišní stěnu) nebude chtít pořádně pracovat, ale navíc může mít takový srůst vliv i na trávení.
A Treitzův vaz rozhodně není v našem břiše jediný…
Je možné aktivní jizvu vyléčit?
Vytvořit z jizvy aktivní jizvu obyčejnou, která nebrání přirozenému pohybu a nezpůsobuje dysfunkce vnitřních orgánů, určitě lze. Aktivita některých jizev ale má tendenci (například po prodělaném těžším chřipkovém onemocnění nebo hormonální léčbě) se vracet. Může se tedy stát, že bude potřeba léčebný proces v průběhu života několikrát zopakovat.
Podobně jako můžeme protahovat naše svaly, aby nebyly zkrácené, lze protahovat jizvy. Možností terapie je více, volbu jednotlivé techniky je také třeba přizpůsobit stavu a stáří konkrétní jizvy.
Během snižování aktivity jizvy je vhodné zařadit cvičení, které umožní oslabeným svalům se znovu zapojit v koordinaci s ostatními. S tím vám nejlépe pomůže fyzioterapeut (a velmi vhodná je metoda DNS, neboli dynamická neuromuskulární stabilizace).
Ať už si ale vyberete kterýkoli terapeutický přístup, jedno je jisté. Péče o vaši aktivní jizvu vám může přinést úlevu od rozličných a zdánlivě nesouvisejících obtíží.
Mgr. Julie Růžičková